V pátek (jako každý jiný) jsem byl opět v hospodě v Billku. Nic neobvyklého. Pohoda a příjemné posezení se zábavou na baru. Tož se blížila půlnoc a s kámošem jsme se rozhodli, že je čas jít domů. Cestou zpět jsme se ještě zastavili v nově otevřeném fastfoodu, kde prodávali kebab. Luxus, když jsem viděl jak to připravuje. Vzal turecký chleba, potřel ho čili omáčkou, nasázel do toho maso, pak sýr, zeleninu, opět omáčka, maso, sýr, zelenina, omáčka a navrch ještě maso! Mazec největší. Skoro se mě ten kebab nevešel do jedné ruky. Bylo toho prostě mrtě. Nejdříve jsem začal okusovat maso. Hned jsem se zasnil, jak je to úžasné. Pak jsem hrábl trochu hlouběji a vytáhl všechnu směs i s tou čili omáčkou. Ta chuťová hitparáda, která se rozezněla na mém jazyku, je něco nepopsatelného. Luxus, masakr, epic. Slovy to snad ani nelze popsat. To člověk musí zažít na vlastní kůži! Ale měl jsem co dělat, bylo toho mrtě. Musel jsem si dokonce rozepnout knoflík u kalhot, abych to mohl celé sežrat. Už se mě i hlavou honili myšlenky, že tohle bude poprvé, co by nade mnou zvítězilo jídlo, ale… Díky epicko-fantastické chuti jsem to celé zblajzl. A ten hořečný páliví závěr z čili omáčky, až jsem se z toho… LUXUS!
Dnešní heslo týdne zní: Jak říká můj kámoš, kebab můžu jen doporučit, hlavně s pálivou omáčkou!
