Dovolte mi trochu citace od jednoho človíčka, který si říká Hintzu, o tom, jak od sebe rozeznat kvalitní český fansub od těch rádoby kvalitních. Ve skutečnosti se nejedná o nic převratného a sám autor přirovnává porovnávání k vaření. Hintzu je sám o sobě trochu víc kontroverzní typ člověka a někteří ho pro jeho názory moc nemusí. Ale je to člověk, který se českou otaku scénou prodírá již nějaký ten pátek a moc dobře ví, o čem mluví…
Když přijedu hladový z jednání, sežeru, na co přijdu, ani to pořádně nevnímám. Když chci prostě jen vypnout a najíst se, uklohním si něco, z čeho by dostal Gordon Ramsay osypky. To samé, pokud třeba vařím na táboře pro bandu hladových děcek. Všichni tu šlichtu sežereme a dokonce si ji užijeme a jsme za ni vděční. To ale neznamená, že bych odvedl nějakou skvělou práci nebo uvařil božskou manu. Většina strávníků si to v tu chvíli sice bude myslet, ale pravda to nebude. Vážně nejsi schopný vnímat rozdíl mezi „zaplácne žaludek“ a „pohladí jedlíka po duši“? U titulků je to stejné. Máš tu lidi, kteří překládají tak, že být to jídlo, ani Babica by je nežral. Potom následuje široké spektrum až k lidem, kteří jsou ve fansubové komunitě ekvivalentem šéfkuchaře restaurace vyšší střední třídy (práci na vyšší úrovni jsem zatím neviděl). A někde uvnitř toho spektra je *****, který se snaží vařit složité pokrmy, ale přitom dochucuje podravkou, občas si splete cukr se solí nebo maso místo opečení na prudko dusí. Dá se to sníst? Ale určitě, proč ne, v době, kdy je většina českých otaku odkojená Babica-fansuby nebo raději kouká v angličtině/japonštině, z takových složitých jídel může být dokonce i spousta lidí nadšená. Ale to ještě neznamená, že nejí lečo, i když to byl recept na ratatouille (pokud nemáš rád zeleninu, dosaď si třeba králíka na smetaně a svíčkovou).
Podobné články:




