Říjen, 2011:

Tak jsem po 27hodinách dohrál Alenku v říši divů. Hned na to jsem šel spálit přidavný kód na stažení dalšího obsahu k Alence. Sranda na tom byla, že se mě spojení během stahování přerušilo, a teď jsem nevěděl, kde ho navázat a stáhnout znova mě to nešlo, jelikož kód, který jsem měl, byl už spálený. Nakonec mě poradil kámoš, jak obnovit/navázat stahování. Když jsem to dotahal, tak jsem zjistil, že je to první díl Alenky. A po spuštění hry jsem si připadal, jak kdybych se vrátil o 15let zpět v čase. To vypadalo jako Doom II ala Wolfenstein. Hrůza a děs. To se ani nedalo hrát a vůbec celkový koncept hry byl totálně divnej. Připadalo mě to jako 2D plošinovka přesměrovaná do nepovedeného 3D prostředí. A navíc jsem stejně zjistil, že Alice Madness Returns je rádoby remake – vzal se původní příběh, který se maličko pozměnil/vylepšil a udělal se k tomu úplně nový walktrough s kompletně novým ovládacím stylem a chození. Mno tak jsem první díl vypnul a šel jsem si znova pustit druhý díl Alenky, ale tentokrát už na obtížnost nightmare. A docela jsem čumněl. První chapter jsem měl zhruba dohraný za 4hodiny

Dnešní heslo týdne zní: Jak říká můj kámoš, jsou věci, který člověk opravdu nemusí vlastnit.

Začátkem týdne mě dorazili dvě hry na xBox, které jsem si objednal z Británie. Jednalo se o Alice Madness Returns a Mortal Kombat. Hned jsem zastrčil DVDčko Alenky do xKa a začal pařit. Celý týden jsem propařil na Alence. Víc psychotroní hru jsem zatím nehrál. Celkem mám nahráno něco málo zhruba kolem 20hodin. A nejsem ani v polovině hry. Není to tím, že bych se někde zasekl, ale ta hra má strašně dlouhý gameplay. Sice už jsem našel pár bugů, ale přesto se dá hra dobře hrát. I přesto, že dvě hodiny hrajete navíc jen kvůli tomu, aby jste našli checkpoint a hra se uložila

Dnešní heslo týdne zní: Za žádných okolností nikdy nevíte, kdy se budete sami válet ve své říši divů.