Sry, že píšu tak pozdě, ale přece jen… V sobotu slavila moje prababička narozeniny – 85let. Chystala se velká žranice a prostě „mega“ oslava… Nakázáno od matky, ať v sobotu ráno nesnídám, že se najím na oslavě. Ráno se vzbudím dám si lehkou snídani, abych aspoň přežil dopoledne, abych krátce po obědě mohl vyrazit. Fotr v práci, ségra na táboře, další ségra u kámošky a matka ráno brzo vstávala, aby mohla na oslavě pomáhat s přípravami. Takže jsem byl doma sám. Jsem si ještě pustil pár dílů anime: Nichijou a Usagi Drop, obojí mě totálně odrovnalo při záchvatách smíchu. Jenomže bez skoro žádné snídaně a pořádné dávce komedie se mě brutálně stáhl žaludek a udělalo se mě špatně. Mno na oslavu jsem dorazil už v rozpoloženém stavu. Snědl jsem akorát polévku a s nechutí do sebe nasoukal jeden zákusek. Chvíli jsem posedával s netbookem v koutě a editoval mangu (AB 14) a pak jsem se se ségrou sbalili a odjeli pryč.
Dnešní heslo týdne zní: Za žádných okolností nikdy nevíte, kdy… Táhli, táhli, ale řepu nevytáhli.
Podobné články:



