Srpen, 2011:

Tak si tak nějak v klidu přežívám ten zpropadený týden plného horka napadnutí, kdy jsem neměl ani tolik sil, abych došel do sklepa pro pívo. Celej vyždímanej z práce jsem každý den přišel domů, stěží jsem se dobelhal do koupelny, abych se shladil a pak jsem se dovalil k sobě do pokoje do křesla a nic nedělal. Jenomže šok teprve měl přijít ve čtvrtek. Bydlíme ve starým rodinným domě, takže v nahoře v patře, kde je celý prostor těsně pod střechou, bylo nehorázné vedro, jelikož ve střeše není skoro žádná izolace. Tím že venku nefouká, tak to člověk stejně nevyvětral a otevřít okno pořádně dokořán nešlo, jelikož máme doma dvě modré britské kočky. Takže ve výsledku bylo uvnitř víc horko než venku. A ve čtvrtek přišel šok. Zrovna v ten moment když jsem se z koupelny dokutálel do obýváku, abych se najedl. Fotr zjistil, že v garáži máme schovaný větrák. Ale ten veliký, s pořádným výkonem. A nikdo si na něj za tu celou dobu nevzpomněl.

Dnešní heslo týdne zní: Za žádných okolností nikdy nevíte, kdy ten zpropadený vítr budete milovat a kdy nenávidět.