Červenec, 2011:

Minulý týden o víkendu jsem byl na VČS a v úterý jsem dopíjel všechen alkohol, který tu zbyl. Já jakožto „alkoholik“ bez školy toho moc neustojím, takže jsem akorát za jeden večer dopil 4píva a čtvrt flašky medoviny. Měl jsem hezky přihnuto. A další den jsem flašky od píva odvezl do Kaufladnu vrátit. Nekupoval jsem basy ale papíráky, takže mě nezbylo, než ty flašky tam nastrkat po jedné. Tak jsem začal. Po chvíli se otočím a za mnou fronta až ven z Kauflandu a každý chtěl vrátit těch svých pět. A při pohledu na mě jsem si připadal vážně jako notorik, který chvíli nevydrží bez alkoholu. Sranda ovšem byla, když jsem se při vracení flašek rozhlédl pořádně, tak za mnou stála vážně hezká žába, měl jsem i odhodlání ji někam pozvat, ale než co jsem se na něco zmohl, tak mě hlavou probleskli všechny moje anime slečny a nějak tomu záblesku nešlo odolat. Tak jsem po slečně hodil příjemný úsměv a šel jsem strkat flašky do automatu dál. Tomuhle říkám epic fail.

Dnešní heslo týdne zní: Za žádných okolností nikdy nevíte, kdy budete vracet láhve.

Přináším špatnou zprávu z herního světa jménem realita… Přímo v náručí mě umřel můj 3měsíční britský kocourek jménem Tom. Přesnou příčinu úmrtí neznám, ale s největší pravděpodobností to byla cukrovka. Na veterině doktorka říkala, že šlo určitě o postižení už od narození. Už když jsme si ho přivezli před dvouma měsíci domů, tak se nám zdál takový malátný a většinu času prospal. Nechtěl chodit a žral často málo, zato hodně pil. Jenomže i kdyby jsme tenkrát tušili, že má takovouhle nemoc, tak z úst veterinářky zaznělo, že je nejlepší takovéto zvíře utratit. Léčba není efektivní, je finančně náročná a zbytečně bychom ho trápili.
Nezbývá mě nic jiného říct než smutné „Ahoj“ na poslední cestu.

Dnešní heslo týdne zní…