Asi 14dní jsem neposlal žádné heslo týdne. Důvod byl jednoduchý. Předtím jsem vydal překlad Egao no Hana, takže nebyl důvod psát heslo týdne, jelikož bych psal o překladu a pak následující týden jsem měl Kofolasraz, takže by to bylo totéž.
Přemýšlel jsem v čem byl tento týden vyjímečný a celý týden mě nic nenapadlo až s příchodem víkendu. Jako obvykle tak každý pátek jsem byl s kámoši v hospodě. Tak nějak se před půlnocí vybelháme ven a jelikož jezdím do hospody z práce přímo autem, tak nepiju. A jako obvykle padla hláška nejedeme do mekáče? Z prdele jsem prohlásil, že mě to je tentokrát jedno, ale nemám béňo. Nakonec jsme zajeli k bankomatu vybrat nějaký keš a pak se mohlo jet do Hradce do mekáče. Benzín na cestu tam stačil. Tak se tam tak za třičtvrtěhodiny dobelháme těsně před zavřením, aby jsme si nemuseli objednávat z auta. Vlezeme dovnitř a kámoši, totálně nametení, začnou dělat bordel. Nic lepšího mě nenapadlo, než jim natvrdo říct, ať se nechovají jako vesničané, což jsem asi neměl dělat, jelikož cestou na zpět jsem nic jiného z jejich úst neslyšel.
Dnešní heslo týdne zní: Za žádných okolností nikdy nevíte, kdy dostanete pořádný hlad na kus „hambáče“.
Podobné články:




