Inspirováno anime Hourou Musuko.
Je velmi příjemné sledovat anime s líbivou kresbou, napínavým dramatem a harmonickým vývojem postav. Jenomže už při shlédnutí pár vteřin u tohoto anime vám začne být něco divné až podezřelé. Nechci se zaobývat příběhem tohoto anime, ale problematikou, okolo které se toto dílo točí. A to je crossdresing.
Pamatujete na ty doby, kdy jste jako malý batolata nosily věcičky po své sestře anebo od známých a vše bylo nádherně růžovoučké s krajkou? Vy sami asi možná nepamatujete, možná jen z fotek a nebo jste do těchto věciček oblékali svá dítka. Jo to bylo tenkrát. Tenkrát v obchodech nic nebylo a to co jste už konečně měli, jste skladovali dál a dál pro další budoucí miminka. A bylo jedno, co jste nosili. Já když se podívám na své fotky, i když jsou černobílé, tak z vyprávění od své matky vím, že dupačky jsem měl růžové, kočárek byl červený, na hlavě jsem měl bílou čepičku s ozdobnou krajkou. A nikomu vůbec nepřišlo divné, že jsem kluk.
V dnešní době už asi těžko obléknete své miminko do toho, co z rovna máte po ruce, pokud se ovšem jedná o prvorozené dítě. Nakoupíte dle pohlaví a je to. A pokud to nevyhodíte, nedáte na charitu a nebo nespálíte, tak u dalšího miminka, ho možná obléknete do toho, co jste si schovali. V opačném případě půjdete a koupíte své dceři nádherně vypadající červenoučké dupačky.
U miminka je to v podstatě jedno, do čeho ho obléknete, hlavně aby byl v teple a nenastydl. V dnešní době se už toho tolik nepřevládá, že by jste narazili na pěkného chlapečka v růžových dupačkách a nebo pěknou holčičku s modrý tričkem. Leč tenkrát to bylo naprosto jedno. Ale co pak dál? Do předškolního věku to bylo všem taky šumák, co vše nosíte a společnost vás nijak neodsoudila.
Jenomže pak přijde zvrat… Pro holku, která se celý život obléká jako chlap a nedává na sobě znát žádné vnější náznaky ženskosti, ani tak společnosti nevadí. Horší na tom je, že když si chlap vezme růžovou košili, červené ponožky a nebo nedej bože nějaké ženské oblečení jako je sukně, blůzka a nebo halenka. O botách ani nemluvě. Každý si hned pomyslí, že je buď přehřátý metrosexuál, anebo spíše každý začne hned vykřikovat, že se dotyčný dal na chlapečky.
Pokud se žena cítí jako muž a nebo chlap jako žena, tak jdou na operaci, nadopují je různými hormony a chvíli nechají být, dokať to čas nespraví sám. To je celkem běžné a normální. Už bylo zaznamenáno několik případů, kdy se dítě narodilo jako chlapeček, jenomže v hloubi struktury těla to byla ve skutečnosti žena. A to ačkoliv to společnost možná odsoudí, tak je pak v budoucnu klid po pěšině.
Jenomže co když chlap je úplně normální a líbí se mu červená až-li narůžovějící barva a má zálibu pro oblečení? Je to hned podle vás gay? Má šanci tu s námi být? A mít přitom i ženu? Asi ne. A to jen proto, že ho společnost odsoudí. Na scienceworld.cz jsem četl zajímavý článek o tom, že za tohle pomyslené rozdělení barev na holčičí a klučičí můžou naši předkové z dob pradávných. Vysvětlují to dle výskytu barev v přírodě. Bohužel člověk jako medium je tvor zapomnětliví a pak si cokoliv vysvětluje různě. A to i vnímání barev. Kdyby tenkrát bylo vše úplně jinak, tak možná v dnešní době se na barvy či typické oblečení pro konkrétní pohlaví bude nahlížet úplně jinak.
Nejsem člověk, který praktikuje crossdresing a ani v tom nemám zálibu. Navíc si stejně říkám, že by mě ženské oblečení neslušelo. Můj styl oblékání je typicky mužský. Aneb vezmu vše první z hromádky na co sáhnu. Za nějaký čas je pak potřeba jít a hromádku s oblečení otočit vzhůru nohama, abych nějakou dobu zase nosil něco jiného. Ale sem tam nosím i něco jiného. Mám doma sadu bílého oblečení (triko, kraťasy, ponožky i trenky + mikinu), pár vínových triček a jedno svítivě oranžové triko. A do svých 14ti let jsem nenosil džíny, protože je nemám rád. I teď je nesnáším, ale nic jiného moc nosit nemůžu, protože klasické kalhoty hned rozervu. Ale za co se musím pochlubit je, že na spaní mám dlouhou noční košily, která vypadá jako dlouhá jednodílná sukně.
Osobně si myslím, že nebýt společnosti a pomysleného rozdělení barev, tak se ani muž nestydí za to, že by si na sebe v běžný pracovní den vzal něco, co je z hlediska dnešní doby typické pro ženy.
Btw: A určitě jste jako malý kluci museli snít jak je princezna z pohádek nádherná a že by jste někdy chtěli vypadat jako ona.
Podobné články:












Zaujímavá úvaha. Ver alebo nie, pred pár dňami som sa zamýšlal presne nad týmto – kto zaviedol že ružová je ženská farba a chlap ktorý ju nosí je pre nás automaticky gay? Je to nepochopitelné ale je to tak. Takýchto vecí je ale omnoho viacej. Žena môže mať na poličke okrem bežnej kozmetiky, make up, denný/nočný krém, peeling,… a je to v pohode. Za to ak má chlap na poličke niečo viac ako je šampón, pena na holenie a deodorant tak už ho označujú za metrosexuála a to len preto že sa o seba stará. Ja sám mám na poličke veľa vecí. Menujem: lak na vlasy, guma na vlasy (vyzerá to ako plastelína), sprej na žehlenie, pena na holenie, gél na tvár, pleťová voda, tuhý deodorant, srej a bonus žehlička na vlasy. A lne na základe toho že by niekto videl tú poličku tak by ma hneď odsúdil. A to sú ženy údajne „diskriminované“.Mne to pripadá tak že v dnešnej dobe sú diskriminovaný viac muži
Taky mám ten pocit, že se doba pomyslně obrátila… Dříve v pravěku byl dominantní muž a ženy byli diskriminovány, dnes se mě to hodně zdá naopak. Žena je až přes příliš dominantní (a to si pořád na něco stěžují) a ten diskriminovaný je v tomto ohledu chlap. Ale taky záleží, jak kdo to moc řeší a jak se k tomu staví. Pokud člověk chce, tak si dokáže udělat pořádek na svém místě.