VČS na Cestách II

Byl jsem jednoho krásného dne pozván další den na narozeninovou párty o masíčku u svého kamaráda čuníčka. Moc jsem se těšil, protože se sešli velmi zajímaví tvorové, kteří měli lidské vlastnosti, avšak zvířecí rysy. Moc dlouho netrvalo a mohli jsme se těšit na osudovou hodinu, kdy se všechny zvířátka sejdou. Ani přesně nevím, kdo všechno se toho účastnil, ale mezi ti nejdůležitější patří oslavenec čuníček, kamarádka želvička, přítel páv, nepřítel orel, známí vorvaň a bez servítek já zajíček.

Ten večer, kdy zajíček přispěchal na pomoc, jsme si všichni museli přeřídit hodinky, abychom jsme se strefili do změněného časového harmonogramu. Možná je to trochu morbidní, ale zvířátka pořádali grilovací párty. Bohužel z grilování v jámě v lese sešlo a tak se šlo pít k potoku, jako záložní plán. Ale vyplatí se mít známou medvědici, se kterou oslavenec čuníček dohodl vytáhnout gril před potok. To byste nevěřili, ale dokonce se ukázala jelenice s jelenem a muflon s muflonicí, plus malý cvrček a veliká kobilka.

A tak se nějak začalo popíjet. Avšak všichni začali na kofole. Byla by to veliká ostuda, kdyby všichni odpadli hned v rozjezdu, protože byli unavení. Ale až se předhodil na stůl první kus masa, tak všichni obživli a měli jste vidět, jak se po mase hned zaprášilo. A večer se nějak blížil hluboko do noci, se kterou se i blížila chvilinka odchodu se vrátit zpět do nory pohladit si Aladinovu lampu na dobrou noc.

Asi jsem to já zajíček moc přehnal, ale je to asi ten fakt, že opačnému pohlaví moc nemusím a ty stěry, které jsem dával muflonici najevo nestíhala ani odrážet nazpět. I když fakt, moc jsem si já zajíček nepadl do noty s orlem, asi protože to mezi námi dvěma živočišnými druhy není moc růžové, ale tak nějak jsme to přežili ve zdraví.

Mile mě překvapilo, když jsem s přítelem pávem začali rozebírat easter egg, ani bych nečekal, že z toho vyleze pěkná rovnice definující druhý zbytek večera, kdy vyšlo najevo, že holky jsou z marsu a muži vymřeli. A to opravdu není vše, jak se může na první pohled zdát.

Druhý den proběhl relativně v klidu. Po probuzení jsme vyrazili pod zahnutou větev na oběd, kde se opět mohlo zdát, že jsme tak trochu kanibalové, když jsme si objednali masové jídlo. A po pěkném obědě, kde jsme brutálně moc zaskočili servírku, jsme vyrazili ke krododýlce u zlámané jedličky na kafíčko. Bohužel ze hry šišky ze stráně válej tak trochu sešlo, museli jsme mít speciální tlapkové návleky a bez těch nás nechtěli pustit na dráhu. Nevadí. Chytili jsme se lana a táhlo se do káru čórnout kus tekuté obživy na zbytek večera. Sešlo se do nory a ani nevím jak jsme se k tomu dostali, ale začali jsme hrát lazy party activity.

Mno a zbytek už znáte sami. Děkujeme.

A na závěr by mě tak zajímalo, co to bylo za zvířátko, co by každých pět minut tahalo z dýmky. Sotva dohasl poslední uhlík a lísteček se nestihl ani pohnout, už to hulákalo, že by si šel roztopit další. Vážně netuším o koho šlo.

Fotky z VČS na Cestách u Rizota na rajčeti…

Podobné články:

1. 10. Východočeský sraz