Fuwa Fuwa Time – 23 minutový život

V pátek jsem se sešel s kámošem a dostali jsme se k velmi zajímavé diskuzi o tom, že naše 2D životy jsou uvězněny ve 23 minutových sekvencích.

Těsně předtím než, co jsme měli jít do kina na HP7 jsme se sešli v hospodě a dali dvě píva, tak akorát času na to, abychom to stihli do zahájení. Já celý natěšený, že jdu po dlouhé době do kina a ke všemu na HP7 jsem se ho naivně zeptal, čekajíc kladnou odpověď, jestli tam bude reklama, abych si když tak mohl odskočit atp. A v ten okamžik začala velmi vážná diskuze na o tom, že jsme se shodli na tom, že nevydržíme svoji pozornost při některé činnosti dýl jak 20minut. A důvod? Velice jednoduchý, klasická jedna epizoda anime má 23minut. Z toho minutu a půl na opening a minutu a půl na ending – berme v potaz, že ukázky na další díl spadají do endingu a úvod do konkrétního dílu spadá do openingu.

Vypozoroval jsem na sobě, že si zapnu anime, už ani nepřeskakuju openingy a endingy a nechám je volně běžet. Mezitím jak běží opening, tak mám okno přehrávače minimalizované a snažím se co nejrychleji udělat si nějakou práci (projít internet, odpověďet kámošům ve fóru, pařit gamesu, atp.). Skončí opening, okno přehrávače maximalizuju a dívám se na anime. Jen co skončí díl a začne ending, okno přehrávače opět minimalizuju a dělám si další potřebnou práci. Skončí ending, pustím nový díl a tak to jde opět dokola.

Problém ani tak není v zaběhlosti, jak se díváme na anime ale spíše v tom, že když dostaname do ruky 45minutoý americký seriál, tak nějak intuitivně zhruba po těch 20minutách díl stopneme, uděláme si potřebnou práci okolo a pak třeba po pěti nebo deseti minutách pokračujeme v seriálu. Bohužel už jsem svůj 20ti minutový život postřehl i u filmů a je jedno, jestli to jsou anime filmy a nebo hrané filmy. 20ti minutový život nás ovládá a nějak víc a víc si říkám, že je opravdu nutné si tu přestávku po 20minutách udělat, neboť pak hodně ztrácím koncentraci na koukání. Což pak má za následek, že si daný hraný seriál a nebo film neužiju.

To samé se mě právě stalo i v kině. Tak nějak intuitivně jsem vyčuchal, že uplynulo 20 minut a potřeboval jsem si dát přestávku. Nic lepšího mě nenapadlo, než vytáhnout iPhone a začít pařit Pokémony. Zhruba po čtvrthodině jsem Pokémony vypnul a díval se dál na HP7.

Na závěr snad už jen říct, že je dobré, že mezi tou tunou reklamy v televizi dávají občas i film.

Podobné články:

1. Fuwa Fuwa Time – 4never
2. Fuwa Fuwa Time – Anime – Duben 2010
3. Fuwa Fuwa Time – Letní anime sezóna 2010
4. Fuwa Fuwa Time – Podzimní čas
5. Fuwa Fuwa Time – Válka kontejnerů