Voko bere

Ne o karetní hře se rozepisovat nebudu. Ale i když možná…?

Mno jsem velmi komplikovaný typ člověka a všichni kolem mě ví, že nerad slavím jakékoliv události, které se týkají přímo mě. Ale teď když mám na krku takové magické číslo – voko bere – tak jsem si říkal, že bych přece jenom mohl menší párty si uspořádat. Stejně jsem se pak ve výsledku na to vykašlal.

Je mi jednadvacet. Do důchodu času daleko, mládí takřka v prdeli a před sebou spoustu času stráveného v práci. Už jenom ta představa mě rujnuje z toho, že bych se měl věnovat jenom práci. Když pohlédnu na fotra, přijde po osmi hodinové šichty z fabriky domů. Lehne si na gauč a chrápe. Pak jde chrápat do postele a ráno na novo. A já? Skoro to samé, s tím že než abych chrápal na gauči, tak chrápu ve svém křesle, když čumím na anime, pak jdu spát, ráno vstanu a jdu si opět sednou do křesla a programovat.

Abych se přiznal, tak ta práce tvorba webovek stojí úplně za hovno. Jsem zjistil, že pro mě už ne moc šokující zjištění, že všichni grafici na tomhle světě jsou puntičkáři. Jim můžu dokola vysvětlovat, že písmo každý prohlížeč vykreslí jinak a oni ne a ne to pochopit. Už mám sto chutí jim říct, ať si stránky dělají ve flashi (kam nikdo chodit nebude) a nebo na stránku umístí přímo čistý screen z photoshopu, aby to vypadalo přesně tak jak má být.

Jo no, nikdo neví, jak to v nové práci bude chodit. Už těď si říkám, že programování v C# či dělat servisního technika by mě bavilo daleko více. Už z pohledu vydělaných peněz, jelikož člověk tři dny dělá na webovkách s termínem, že do druhé dne to má být hotové, a pak další tři dny žádná práce. Přičemž jsem placen od hodiny. Když to vidím, tak výplata bude asi taková, že nula od nuly pojde.

Opravdu silně přemýšlím, že bych chtěl práci, kde bych měl přesně stanovenou pracovní dobu, s tím že bych do práce chodil všední dny a programoval fakt už jenom pro svoji zábavu.

Co dál říct na svůj věk? Skoro nic převratného krom práce. Anime dál frčí o 106. Dokonce jsem si stanovil přesný rozvrh v dívání se na anime. Můžu Vám říct, že je to docela dobrý, takhle toho víc stihnu nakoukat. Pořád nějaké to anime a mangu stahuju, takže staré dobré zaběhlé koleje. S tím, že si i víc hraju na své Akihabaře.

A už jenom zbývá říct: užijte si života dokaď to jde!

Podobné články:

1. Odtajeno: Praktická maturita