Maturita

Když už jsem se pochlubil svojí praktickou maturitou, kterou jsem i s obhajobou před ředitelem školy úspěšně zvládl za jedna, tak bych se rád i (nevědomě) pochlubil i s celkovou částí mé maturity.

Příprava na maturitu se datuje už ve 3. ročníku na střední, kdy jsem si říkal, že začátkem čtvrťáku se začnu učit. To jsem následně odložil na Vánoce, kdy jsem si říkal, že budu mít větší klid. Nastali Vánoce a přípravu na maturitu jsem odložil na Únor. Únor utekl jak voda a nastal svaťák. Před svaťákem jsem si říkal, že první sobota a neděle se do toho nepočítají, to až v pondělí.

Nastane pondělí, počítač ráno nezapnu. Lehnu si do postele a otevřu učení s češtinou. A za celý den ne a ne se dokopat k tomu, abych si pořádně přečetl pár řádku vypracovaných maturitních otázek. K večeru jsem byl už hodně nervózní, tak jsem aspoň zapnul počítač, abych slyšel zvuk větráčků a celkový hukot počítače. To mě uklidnilo a šel jsem si lehnout, načež jsem pak i usnul.

Druhý den jsem to již nevydržel a sedl si k počítači, chvíli jsem čuměl do knížek a chvíli surfoval po netu. Pak jsem si zapnul CSko. Kámoš říkal, že hraje CSko a zvýší se mu tím tak mozková aktivita a lépe se mu pak učí. Tak jsem to chtěl taky vyzkoušet. Pařím a pařím a zjišťuji že je neděle. Vytáhnu knížku s učením. Vyjdu ven, kde mě tu knihu fotr zabavil a do ruky mě narval pívo se slovy: „Nepřeháníš to s tím učením?“.

Rodiče druhý den, v den mé maturity, jeli odvézt sestru na letiště, takže jsem zůstal doma sám. Ráno jsem ovšemže zaspal. Vylítl jsem z postele, ani jsem se nenasnídal a rval jsem na sebe kvádro. Což se mě na první pokus nepodařilo. Takže znova svléknout a obléci se nanovo. Do školy jsem jezdil autem. Asi 50minut jízda autem. Z naší vesnice do Náchoda mě to vždy trvá 10-15min – to záleží na hustotě provozu. Jsem to zvládl ani ne do tří minut. Vesnice jsem krosil 90. A v jedné vesnici, kterou jsem vždy projížděl 100, jsem krouhl 120. Přijedu do dalšího Města – Choustníkovo Hradiště. Tenkrát tam byla rozkopaná silnice a semafory. Jsem předjel celou tu čekající kolonu v 90 a semafor jsem krouhl na červenou.
Konečně přijedu ke škole. Vystoupím z auta a první co bylo na kámoše: Cígo! Hned za mnou přišel další kámoš se slovy. „Ty jsi sebevrah, takhle řezat vesnice ve 120″. Jsem se mu vysmál a řekl jsem mu, že nevím kdo je větší sebevrah, když mě chtěl předjíždět ve 120 před zatáčkou
A ještě větší sranda byla ta, že jsem se den předtím koupal a umyl jsem si hlavu. To potom mám vždy druhý den na hlavě háro, jak po zásahu elektrickým proudem. Do toho červené oči jak angorský králík. Se mě všichni vysmáli jakou mám brutální schýzu.

Mno nastal ceremoniál a první v abecedě jsem byl samozřejmě já. Potom co jsem ještě nevěděl, která bije, tak jsem se před komisí uklonil až k zemi a pozdravil jsem. samozřejmě, že si ze mě kámoš dělal srandu s tím úklonem. Jenomže zpovzdálí se ozývalo. „Cože?“, „To jako fakt?“, „Úklon?“. A tak to jelo dokolečka, každý předstoupil, uklonil se a pozdravil. Špatně vydařený vtip, který se bohužel povedl.

Nejenom první v abecedě, ale taky i první maturující. A už to jelo. Jedna zkouška za druhou. Se závěrečným výsledkem za jedna z ústní maturity. Avšak jsem trochu pokonil písemnou částí z češtiny, takže ve výsledku na maturitním vysvědčení byla jedna dvojka.
Hustý ne?

Mno a to není konec. Jsem si s tou maturitou nasral do bot. Druhý den se přijdu do školy podívat na ostatní, jak to zvládají. A co jsem nečekal, za mnou stojí dlouhý zástup gratulují-cích učitelů. Nejdříve jsem nechápal oč běží. A až pak jsem se dozvěděl, že jsem zatím jediný, který úspěšně dal celou ústní maturitu za jedna z celé školy. Což mě pak i zůstalo…

Podobné články:

1. Odtajeno: Praktická maturita