Večeře je za námi a rozbalování dárků, kterých ani nebylo. Atmosféra byla celá pofidérní, jelikož div že jsme se při večeři nezabili pohledem. Nebylo si co říct a každý u stolu sral, div že se z toho nestala plynová komora. Večeře se obzvláště nepovedla, jídlo se muselo na dvakrát dodělávat, jelikož vůbec nebylo hotové.
Mamka na jednu stranu brečela, na druhou se smála, propichovala nás svým pohledem, že by nás nejraději viděla polykat…
Rozbalování dárku, proběhlo formou přetvářek, šklebení, přehánění či jiné podobné přetvářky. Si myslím, že nebýt jich, tak by ta celá atmosféra a děj dopadl úplně katastroficky. Tohle jediné bylo, co to to tak trochu udrželo na tom „pravém místě“.
Rodiče ze mě udělali holku. Fakt úžasné. Dostat pod stromeček sukni… Vím, že otaku v zastoupení mužské části, by asi hodně skákali radostí, ale mě tohle fakt dostalo. Už takhle mají doma dvě dcery a ještě se snaží, aby z toho prvního klacka udělali třetí dceru. Fakt supr. Už se nemůžu dočkat, až si tu sukni obleču.
Si tak říkám, kdybych se zbavil té největší zábrany, kterou svůj celý život nosím na svém břemeni. Jak krásně by mě bylo. Sice bych už tento svět nespatřil a neshlédl žádné anime, ale ten nádherný osvobozující pocit. Kdyby ta schránka tu zábranu neměla. Kdyby jen…
Bylo to tady zas jako každý rok a každý rok se musím snažit na tento hnusně nemilosrdný den zapomenout. Zapomenout, tak jako bych ho nikdy neprožil a probudil se až 25. prosince, kdy bych si mohl říct: „Byl to jen sen. Ošklivý zlý sen.“
Dobrou noc…
Podobné články:
Loading ...
Loading ...
cas
Harosak
Benda_11
