Lidé v mém okolí mi říkají, že jsem malé dítě…

Ve škole jsme měli za úkol sepsat úvahu na téma česká i světová filmová produkce. Sice se text, který jsem sesmolil, tomu hodně vyhýbá a vůbec se tomu nepodobá, sami uvidíte jak na tom je.

Lidé v mém okolí mi říkají, že jsem malé dítě. Je tomu opravdu tak nebo jsem jen starý pomatený blázen, který se dívá na japonské kreslené seriály.

Přebývám zde na planetě Zemi už devatenáctým rokem. Za tuto dobu jsem vystřídal mnoho svých osobních přesvědčení, mnoho stylů hudby, filmu a převlékání a taky víru. Ať už víru v boha či něco nadpřirozeného, tak i víru v sám sebe.

S postupem času se moje názory pomalinku usadili a jejich kontext a struktura se už nemění. A podobně tomu je i toho, co rád sleduji, ať už v televizi či na počítači.

Je tomu už něco přes malá pět let, kdy jsem objevil tajemnou a skrytou vášeň Anime. Ano, za tuto dobu jsem mohl dospět, jak říkají všichni ostatní. Ale co když, co když už já jsem ten dospělý a oni jsou ti malé děti, co si hrají venku na písku a hádají se o lopatičku.

Možná je tomu tak možná ne, ale jedno vím zcela jistě: vzdát se toho směru, který mám rád, od kterého se učím novým věcem, a který mě jednoduše baví, se nehodlám vzdát.

Anime a Manga všeobecně neslouží za účelem: uvést dítě do klidného stavu, kdy si od něj rodič může odpočinout a zabavit dítě na dlouhou dobu. Dalo by se říct, že převážná část Anime a Mangy je určena osobám zletilého věku.

U nás v Evropě, a vůbec jinde na celém světě než v Japonsku, považujeme to, co je kreslené, je určeno nižším věkovým kategoriím. V Japonsku je tomu přímo naopak. Anime v Japonsku posluhuje jako nástroj zábavy, odreagování od práce či k příjemnému relaxování či dokonce k povzbuzení a v práci byli příjemní a odváděli dobrou práci s úsměvem na tváři. Ne nadarmo vznikají Anime s krásnými slečnami, kde opravdu nechybí málo a…

Možná kdyby takovéhle Anime s krásnými slečnami nevydávali či vůbec by asi takového neexistovalo, počet sebevražd v Japonsku by nejspíše razantně stoupl. Asi každý třetí až-li čtvrtí Japonec (upozorňuju Japonec, na holky zde není kladen až tak vysoký nárok i když stupnice je taky dosti vysoká) ve věku mezi 16-21 rokem spáchá sebevraždu, z důvodu neunesení psychického nátlaku a 100% výkonu, který se od něj očekává.

Anime jako sub žánr světové filmotéky jsem si zamiloval, protože už mě nebavilo se koukat na ty ohrané a dokola se pořád opakující se americké s prominutím hovadiny. Shlédnu prvních pět min. a už dávno vím, jak ten film skončí. Hlavní superhrdina během nesmyslných honiček zabije zákeřného padoucha. Potom se pomiluje s kráskou, kterou poznal během zápasu se zloduchem. A tohle je ve zkratce všechno, o čem jsou americké filmy.

U Anime je tomu dalo by se říct přímo naopak. Já osobně tomu říkám Japonský „Happy End“. Hlavní postavy během boje umřou, nikdo nepřežije. Apokalypsa je nevyhnutelná a nedá se ji zabránit. A vzplanutá láska zůstane neopětována.
U Anime si můžu tipnout tisíce svých konců, jak by to asi tak relativně mohlo dopadnout a zatím nikdy se mi nepodařilo se trefit s odchylkou pár nepřesností. Vždycky jsem narazil na něco, co mě dokázalo šokovat, překvapit či dokonce až svrhnout ze židle.

Anime má širokou škálu žánrů, z které je možno vybírat. Od romance po akční bojovku ke strašidelnému hororu. Takže člověk má opravdu z čeho vybírat a nemusí se bát, že by zde nenašel nic, co by neodpovídalo jeho představám. Jenom to chce překonat tu zášť vůči tomu, že je to kreslené. Překonat tento „strach“ a zkusit to. Chvíli to třeba dá, než co si člověk vybere, co mu opravdu padne, ale stojí to za to.

A taky kresba díky počítačové technologii, je hezčí, výraznější a hladší. A díky této technologii lze i Anime sledovat i ve full HD, jenom záleží na zdroji, jak se ho rozhodne vysílat.

Většina lidí jen opomene, že na Anime se dívají jenom úchylní muži, kvůli nádherným slečnám. Ano, je tomu opravdu tak! Slečny, ženy a děvčata nevyjímaje, jsou detailně propracované a jsou opravdu k pokukání, jak jsou nádherné. Ale nesmíme zapomínat i na mužské pohlaví, které v Anime má taky své zastoupení. I muži zde mají hlavní místo, svůj půvab a taky své kouzlo. Speciálně i pro tyhle případy jsou zde fan kluby, které se o Shouen Ai & Yaoi hodně zajímají.

Závěrem bych chtěl dodat, že i na Anime můžou koukat i dospělí. Není skoro vůbec určeno malým dětem. Nikomu jeho přesvědčení v hrané filmy neberu i ony mají taky svoje místo zde na světě a některé jsou opravdu kvalitní. Ale proč se bránit změně? Zkuste to a budete příjemně překvapeni. Přemožte ten strach co v sobě dusíte, neberte ohled na okolí, jen s chutí do toho.

Kde Anime shánět? Na internetu a hlavně na torrentech a IRC je toho opravdu hodně, stačí hledat. A když to nepomůže? Určitě ve svém okolí narazíte na nějakého divně vypadajícího a pomateného Otaku, který Vám mile rád něco nasdílí.

Takže teďka opravdu závěrem bych chtěl podotknout, že sice mi je něco přes 19 let, ale pořád zastávám, že muž v jakémkoliv věku je pořád jenom dítětem. A já se za dítě považuju i když jsem už dospělý a proto si s plnou radostí a energií můžu libovat v něčem takovém jako je Anime.

Pokud Vás tento článek nepřesvědčil, tak nejspíše trpíte lehkou formou xenofobie. Ano je to tak! Xenofobií! Že nevíte, co to je? Xenofobie je speciální nemoc, kde se člověk brání přijímat nové věci. Pokud i tohle Vás nepřesvědčilo, tak pamatujte: Hlavou zeď neprorazíte!

Nebyli nalezeny žádné podobné články.